eschatologie (JKI-J)
eschatologie (z řec. eschaton – nejzazší, poslední; logos – slovo, nauka; učení o posledních věcech) Poexilní judaismus přinesl ve srovnání s izr. náboženstvím před exilem změny v pojetí zaslíbení a spásy. Zatímco předexilní Izrael se trvale nacházel ve stavu zaslíbení a možnosti spásy, byla spása v poexilním judaismu vztažena k eschatologickému přelomu dvou věků (hebr. olam, řec. aión). V předexilním období mohl být odpadlík Jahvem kdykoliv zničen (pokud se k němu znovu nepřimknul), avšak svět jako celek zůstal nezměněn. Naproti tomu v poexilním vidění přestal být Jahvův soud stále hrozící možností a stal se jednorázovou dějinnou událostí kosmického dosahu. Přelom věků, jenž je vlastní podstatou e., se měl odehrát jako drama, v němž budou v kulisách katastrofických změn starého světa (zemětřesení, nebeský oheň ap.) vyhubeny pronárody a Izrael bude uveden do věčného světa spásy. Už v počátcích židovské e., jež se váží k postavě Izajáše (Iz 40-55), byl nový věk spojen s příchodem ideálního krále. Mesianismus však není centrální myšlenkou e., pojem mesiáše vznikl později a teprve ve 2. stol. př.n.l. byl druhotně s e. propojen. Prostřednictvím žid. apokalyps byla potom e. vztažena k vzdálenější budoucnosti.
Viz též: eschatologie (JKI-K), eschatologie (JKI-I)