fundamentální teologie (JKI-K)
fundamentální teologie Součást teol. systematiky, jeden z hl. oborů teologie. Cílem f.t. je vytvořit vnitřně nerozporný, ucelený a jednotný systém teol. výpovědí víry, který by byl kdykoli legitimovatelný pomocí racionalistických (spekulativních) prostředků, zvl. z oblasti metafyziky; v modernějších kř. směrech a školách se využívají rovněž nástroje fil. a teol. antropologie, soc. filosofie a kř. nauky o společnosti, jejichž začleňování do teol. řeči je přímo úměrné růstu nároků na argumentativnost a diskurzivitu f.t. Tzv. „hierarchie kř. pravd“ čili dogmatika, jež je vlastním obsahem f.t., se utváří teoret. reflexí a teol.-fil. zdůvodněním hist. vývoje církve, její nauky, kultu a vnitřního i vnějšího (utváření a proměny poměru mezi církví a světem) života. V obecné rovině se tak f.t. řídí otázkou, v čem spočívá význam zjevení a jaké jsou možnosti jeho zdůvodnění; tím se f.t. dostává do úzkého kontaktu a současně i napětí s moderní vědou. Círk. požadavek na vyrovnání se s nároky soudobého (věd. determinovaného) světa a života (aggiornamento, druhý vatikánský koncil) vedl k oborově širšímu pojetí f.t., které bývá označováno jako kontextuální f.t.