jinověrci (Islam)

jinověrci (ahl al-kitáb) – ve středověkém muslimském prostředí křesťané a židé. Spory o to, zda jejich postavení ve středověké muslimské společnosti bylo či nebylo diskriminační se táhnou již celá staletí, což svědčí o složitosti a nejednoznačnosti celé zmíněné problematiky. Pokud některá opatření, jež byla vůči jinověrcům ve středověku uplatňována, budeme vnímat jako diskriminační, pak je třeba si o to důrazněji uvědomit, o co více byly náboženské minority persekuovány na tehdejším křesťanském Západě. Muslimové, obecně vzato, rozdělují lidstvo podle náboženského klíče na tři skupiny: ty, kdož přijali islám; jinověrce, kterým říkají „Lidé knihy“ (ahl al-kitáb), čímž se poukazuje na skutečnost, že byli mezi příjemci Božího zjevení, nebo „Lidé chránění“ (ahl adh-dhimma), čímž se zase naráží na to, že by jim muslimové, žijí-li na jejich území, měli, za jistých podmínek, poskytovat ochranu, a polyteisté, zvaní arabsky mušrikún, nebo-li „ti, kdož přidružují k Bohu (někoho jiného)“, kteří by měli být, dle klasického výkladu, buď přinuceni přijmout islám, nebo zabiti (viz širk). Středověcí muslimové na „Lidi Knihy“ zpravidla nepohlíželi jako na „občany druhé kategorie“. Byli, jak jsme již poznamenali, „Lidem chráněným“, což muslimové vnímali jako výraz velkorysosti Obce (umma). V podstatě na ně bylo nahlíženo jako na stálé hosty, kteří se mají k hostitelům, tedy muslimům, chovat náležitým způsobem, tedy zdrženlivě a s patřičnou úctou. Navíc, jinověrci byli nepřehlédnutelným zdrojem možných konvertitů, nových muslimů, kteří byli do společnosti přijímáni bez výhrad. Klasické islámské právo (fiqh) velmi podrobně rozebírá nejrůznější aspekty postavení jinověrců v muslimské společnosti a jejich vztahů k muslimům. K postavení jinověrců se vyjadřuje celá řada veršů (áját) Koránu; bohužel se však jednotlivé texty vzájemně liší především v míře proklamované tolerance, a proto se koranickými argumenty v tomto směru mohou shodně zaštiťovat jak zastánci vstřícného a tolerantního postoje k těmto náboženským minoritám, tak také hlasatelé nesnášenlivosti a tvrdého přístupu k nim. Vztahy mezi muslimy a křesťany byly (a jsou) poznamenány střety, rozpory i vzájemným pronásledováním. Navíc naše současnost není právě nakloněna zdůrazňování hodnot mezináboženského dialogu a porozumění. Ideová konfrontace se stupňuje a ve stínu kontroverzních výroků na obou stranách zůstává bohatý a mimořádně vlivný odkaz plodného vzájemného obohacování se ve středověku, a to jak na poli vědy a poznávání, tak i ve sféře materiální kultury. Přestože se dnes všeobecně zdůrazňují zejména ty temnější stránky vzájemného „stýkání se a potýkání“ obou stran, vstřícná setkávání vyznačující se oboustranným respektem a snahou o porozumění provázejí islám již od jeho samých počátků. Vzpomeňme kupříkladu setkání proroka Muhammada s křesťany v jihoarabské obci Nadžránu, setkání Timothea I a Hárúna ar-Rašída, papeže Řehoře VII a sultána an-Násira v roce 1076 nebo vstřícné přijetí sv. Františka z Assisi u egyptského sultána během 5. křížové výpravy v roce 1219. V moderních dějinách křesťansko-muslimských vztahů sehrál klíčovou roli II. vatikánský koncil, v jehož vlivných závěrech (v prohlášení Nostra Aetate z roku 1965) katolická církev oficiálně takto vyjádřila svou vůli k dialogu s ostatními náboženstvími: „Církev má v úctě také muslimy, kteří vyznávají jediného Boha, živého a věčného, milosrdného a všemohoucího, stvořitele nebe a země, který mluvil k lidem.“

Dále k tématu

  • Boušek, Daniel. Polemika islámu s judaismem a hebrejskou biblí ve středověku: Ibn Hazm a Samawʼal al-Maghribí. Praha: Academia, 2013;
  • Hourani, Albert. Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;
  • Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015;
  • Robinson, Francis. Svět islámu. Přel. Josef Orel, Petra Eflerová, Jan Marek. Praha: Knižní klub, 1997;
  • Tauer, Felix. Svět islámu: Dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 2006;
  • Van Ess, J., Küng, H. Křesťanství a islám: Na cestě k dialogu. Přel. Jiří Hoblík, Luboš Kropáček. Praha: Vyšehrad, 1999;
  • Veselý, Rudolf, Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století, Praha: Karolinum 1991;
  • Wheatcroft, Andrew. Nevěřící: Střety křesťanství s islámem v letech 638–2002. Přel. Miroslav Košťál. Praha: BB/art, 2006;
  • Žďárský, Pavel, ed. Alois Musil: Ze světa islámu. Praha: Akropolis, 2014.

Bronislav Ostřanský

Viz též: jinověrci (JKI-I)