klášterní hierarchie (Tibet)
klášterní hierarchie – stupně tibetských duchovních.
Pro vážnost, která je duchovnímu stavu v Tibetu připisována, i pro řadu praktických výhod, jež z života v klášteře vyplývají, bylo snahou, aby z každé rodiny alespoň jeden syn, zpravidla prvorozený, vstoupil do kláštera a věnoval se duchovní dráze.
Dítko odchází do kláštera obvykle v osmém roce svého věku a na dobu 3–4 let se stává dapou (grwa pa) neboli „školákem či žáčkem“. Je svěřeno „učiteli“ gegänovi (dge rgan), který dohlíží na jeho základní výuku i církevní výchovu. Po tuto dobu nosí svůj obvyklý šat a vlasy má ostříhány nakrátko.
Další stupeň představuje kategorie geňenů (dge bsnyen) neboli „noviců“, jimiž se dapové stávají na doporučení svých gegänů a po úspěšném absolvování řady zkoušek. Geňen již obléká mnišský hábit, i když se ještě plně neúčastní na obřadech a jiných náboženských úkonech kláštera.
Vstup do mnišské komunity je otevřen až gecchulům (dge tshul) neboli „mladším mnichům“. Děje se tak na slavnostním shromáždění ostatních mnichů a „promoci“ provádí zpravidla význačný lama některého velkého kláštera. Při té příležitosti obdrží kandidáti své řeholní jméno, slibují poslušnost klášterním pravidlům i svým představeným a účastní se napříště v plném rozsahu náboženského života svého kláštera. (Převážná většina tibetských mnichů skončí na tomto stupni a dále nepostupují.)
Ti z gecchulů, kteří mají ambice a předpoklady dosáhnout vyššího duchovního vzdělání a prokáží k tomu dlouholetým studiem na vysokých církevních školách způsobilost, se stávají gelongy (dge slong) neboli „skutečnými mnichy“, přičemž předepsaná nejnižší věková hranice je 25 let. Před gelongy se otevírá kariéra klášterních „opatů“ khänpů (mkhan po), případně „profesorů“ gešeů (dge bshes), rabdžampů (rab ’bjams pa) atd. na vysokých církevních školách.
Termín lama (bla ma), jehož se v Evropě běžně používá k označení všech tibetských mnichů, je v Tibetu vyhrazen toliko nejvyšším církevním hodnostářům, „převtělencům“ tulkuům (sprul sku), představeným klášterů khänpům, mnichům vykonávajícím obzvlášť ctihodné funkce apod. Mnišský celibát je závazný pro všechny gelongy, jinak jej vyžadují jen některé sekty (např. Gelug). Pro ženy mnišky ane (a ne) existují zvláštní kláštery, zvané aneigönpa (a ne’i dgon pa). Ti z mnichů, případně mnišek, jež život v klášteře omrzel, mají možnost se buď vrátit do světského života, anebo – zejména jsou-li na štíru s klášterní disciplínou – odejít do ústraní a vést život „poustevníků“ gomčhenů (sgom chen). Zpravidla mimo rámec klášterní organizace stojí různí „věštci“ mopové (mo pa), „astrologové“ cipové (rtsis pa), „praktikanti jógy“ naldžorpové (rnal ’byor pa), „kouzelníci“ ngagpové (sngags pa), „jasnovidci“ ngönšeové (mngon shes) a další. Viz též dalajlama, pančhenlama; karmapa.