lu (Tibet)
lu (klu), fem. lumo (klu mo) – doslova „to, co plave ve vodě či plazí se po zemi“, „had, drak, dračice“ apod., sans. Nága, fem. Nági. Podle legendy se luové vylíhli z šesti vajec, která snesla zlatá kosmická želva. Jsou zobrazováni jako bytosti s hadím tělem a hlavami ryb, žab, pulců, štírů apod. Přebývají buď v nebi (kde střeží příbytky bohů), nebo v povětří (odkud sesílají na zem sucho, déšť, mráz) nebo na zemi a na pastvinách (kde ochraňují užitečné nerosty, případně vyvolávají nemoci lidí a zvířat) či ve vodách (v rybnících, jezerech, při pramenech a na soutocích řek, kde střeží skryté podvodní poklady). Luové a lumo bývají během magických obřadů vzýváni, aby na nepřátele seslali malomocenství a mor, suchotiny a svrab a na dobytek vozhřivku a slintavku.
V bönistické mytologii vystupuje bohyně Lumo (klu mo) jako uspořadatelka vesmíru: z její hlavy vzniká nebe, z pravého oka Měsíc, z levého Slunce, z horních zubů planety. Když Lumo zavře oči, nastává noc, když je otevře, nastává den; z jejího hlasu povstává hrom, z jejího dechu oblaka, ze slzí déšť, z nozder vítr, z žil řeky, z těla země atd.
Viz též: lamaistický panteon