mýtus o původu prvních lidí v Tibetu (Tibet)
mýtus o původu prvních lidí v Tibetu – bönistická tradice líčí Tibeťany jako potomky bohů či přírodních duchů mimajinů. Buddhistická tradice odvozuje Tibeťany, anebo alespoň jejich první panovníky, od nějaké indické dynastie. V lidovém podání, buddhismem silně ovlivněném, si Tibeťané vypracovali důmyslnou a originální koncepci o svém původu z praotce opičáka a pramáti skalní démonky dagsinmo (brag srin mo). Podle pověsti se svatý opičák (ve skutečnosti reinkarnovaný čhangčhubsempa Čänräzig) vydal do Himálaje meditovat. Půvab jeho osobnosti zaujal srdce lidožroutské skalní démonky, která si posléze získala jeho srdce pod lživou záminkou, že když ji nepojme za ženu, přivede na svět bezpočet lidožravých démonů a způsobí zemi velkou pohromu. Opičák se na pokyn Vznešeného nad ní ustrnul a pojal ji za ženu. Z jejich spojení vzešlo šest dětí-opiček, každé z nich narozené do jednoho z šesti stavů existence. Ty z nich, které jsou z rodu čhangčhubsempy opičáka, mají po otci snášenlivou povahu, jsou velice věřící, soucitné a pracovité, milují ctnost a ušlechtilou mluvu. – To je otcův rod. Ty, které jsou z rodu matky dagsinmo, se vyznačují velikou chlípností a hněvivostí, sklonem ke kupčení a zisku, velkou chamtivostí a soutěživostí, hlasitě se smějí, jsou fyzicky zdatné a odvážné, v práci vytrvalé, v jednání zbrklé, libují si v pomlouvání jiných a jsou snadno popudlivé. – To je matčin rod. Příběh zároveň vysvětluje hlubokou úctu Tibeťanů k Čänräzigovi, svatému patronu země, o kterém věří, že se převtěloval do dávných tibetských králů čhögjalů a později i do dalajlamů. Tak je tato legenda podána v nejstarších literárních památkách Manikambum a v kronice Zrcadlo králů.
Literatura:
Sönam Gjalcchän: Zrcadlo králů. Tibetská kronika 14. století, Praha 1998, s. 51–54. ISBN 80-7205-006-0.
Tarthang Tulku: Starověký Tibet, Praha 2006, s. 120–127. ISBN 80-7021-844-4.