obřady (Buddh)
obřady – slavnostní události, kterých se směli zúčastňovat i laici (upásaka); např. kázání, vysvěcení nového mnicha, založení kláštera, stavba chrámu, svatyně nebo mohyly, výroční svátky Buddhova narození a úmrtí. I jiná důležitá shromáždění obce nabyla průběhem staletí povahy složitého rituálu, jehož jednotlivé prvky byly různě přejaty ze starších kultů ovlivněných magií a lidovými zvyky. Je mimo veškerou pochybnost, že v původním buddhismu se nevyskytovaly. Do buddhistických klášterů pronikli i bráhmanští bohové Indra, Brahma, Višnu, Šiva a další, podobně i místní božstva a duchové; později se jim jako ochráncům víry dostalo i samostatných kaplí v chrámech. Tam byli užiteční, protože laičtí buddhisté si na nich vyprošovali zdraví, úspěchy v obchodu, v lásce i v boji, hojné potomstvo i světskou slávu. Neslušelo se o to žádat sama Buddhu, který učil kajícnosti, skromnosti, pokoře, střídmosti a odříkání. Kult i rituál se zdárně rozvíjely. Projevy uctívání rozličných předmětů symbolizujících světce, mudrce a hrdiny, uctívání mohyl, ostatků a soch Buddhových a bódhisattvů (pál. bódhisatta), posvátných textů a knih, ale i projevy folklorních kultů hinduistických obsahovaly obětování pokrmů, provozování hudby, tance a zpěvu, obětování oděvů a šperků nebo mincí, koupání a zdobení soch, poutě a procesí a jiné slavnosti. To všechno se stalo společným zájmem laiků i mnichů, kteří v této činnosti za laiky nijak nezaostávali; zalíbilo se jim to asi a shledali, že je to smysluplné a prospěšné. Vzorový mahájánský obřad, jak je uveden v Šántidévově Bódhičarjávatáře, sestává z těchto částí: pozdrav (san. vandaná), vzetí útočiště u Buddhy, dharmy a obce (san. šaranagamana), podání oběti nebo sebe sama, očistná koupel, oblečení mnišského hávu, oběť květin, vonných tyčinek ap. (san. púdžá), vyznání hříchů (san. pápadéšana, pál. pápadésana), projev vděku za zásluhy, to jest za dobré činy (san. punjánumódana), prosba buddhům, aby i nadále hlásali nauku (san. adhjéšana), aby časově odložili (san. jáčana) své konečné vyvanutí, nabídnutí svých vloh a schopností všem bytostem (san. parinámana), vzdání se sebe sama ve prospěch veškerenstva (san. átmabhávádiparitjága) a zplození myšlenky na velké procitnutí (san. mahábódhičittótpáda). Tento obřad vlastně představuje uvědoměle řízený psychický proces, jehož smyslem je formování buddhistické osobnosti. Šántidéva pak ve své Šikšásamuččaje píše také o jiném významném obřadu, který spočívá v opakování stoslabičné formule osmtisíckrát, přičemž se meditace se zavřenýma očima soustřeďuje na buddhy a bódhisattvy. Lze rovněž obřadně věnovat významnou knihu o Buddhově nauce jeho soše na posvátném místě nebo polohlasem opakovaně přednášet zaříkadlo zvané čundádháraní tak dlouho, dokud se ve snu neobjeví znamení, že hřích byl tímto záslužným skutkem odčiněn.