osobnost (Hind)
osobnost – indické myšlení dospělo již záhy k poznání o složitosti lidské osobnosti a k názoru o její kosmické „zakotvenosti“ v tom smyslu, že její tělesné i duševní složky jsou univerzálními silami (ve védských textech nazývanými „božstva“, dévatá), jež se dočasně spojují ve struktuře osobnosti v různých konfiguracích a dávají jí tak její vnější i vnitřní podobu (vzezření a charakter, srovn. tanú) v souhlase s povahou volního snažení a konání dané osobnosti. Jádro osobnosti je většinou chápáno jako totožné s božskou podstatou (srovn. adža a átman), s níž podle některých védántových představ, odvozených z určitých upanišadových výroků, osobnost splyne po dosažení vysvobození. Podle jiných představ, rovněž textově doložených z upanišad, však si osobnost podrží svou individuální existenci i ve stavu vysvobození. V sánkhjové filozofii je jádro osobnosti čili osoba (puruša) nazírána jako věčná.
Literatura:
Werner, Karel (1988), „Indian Concepts of Human Personality in Relation to the Doctrine of the Soul“, Joumal of the Royal Asiatic Society, str. 73–96.
Werner, Karel (1996), „Indian Conceptions of Human Personality“, Asian Philosophy 6.2, s. 93–107.