adža (Hind)
adža [aja] – (1) nezrozený; (2) kozel/koza. Dvojí význam tohoto slova ve védských textech umožnil různé dvojsmyslné kryptické výroky, jejichž rozluštění vyžaduje jejich interpretaci na více úrovních (srovn. Jáska).
(1) Na ádhjátmické úrovni adža označuje prvotní tvořivou sílu nebo mocnost, na které závisí celý vesmír (Rgvéd 1.67.5; 1.164.6; 8.41.10; 10.16.4) i všechny jednotliviny (Rgvéd 10.82.6). Je tedy ekvivalentní pozdějšímu pojmu brahma, známému již z Atharvavédu (11.8.32) a zdomácnělému v upanišadách, a s ním ztotožněnému átmanu, vyskytuje se v nich však rovněž přímo jako označení absolutna (např. Brhadáranjakópanišad 4.4.22). Odtud lze patrně hledat spojitost s buddhistickým označením pro nibbánu/nirvánu jako to, co je „nezrozené“ (adžáta, srovn. Udána 8.2). (2) Na ádhidaivické úrovni se tento výraz vyskytuje ve významu kozy jako obětního zvířete, které bylo nejprve před zahájením rituálu upoutáno k obětnímu kůlu, jenž symbolicky představoval světovou osu, přičemž jeho první význam jako nezrozeného absolutna nahrává na mýtus o stvoření světa gigantickou kosmickou obětí (srovn. puruša).
Literatura:
Miller, Jeanine (1974), The Vedas: Harmony, Meditation and Fulfilment, London: Rider.
Werner, Karel (1978), „The Vedic Concept of Human Personality and its Destiny“, Journal of Indian Philosophy 5, str. 275–89.