synkretismus (JKI-K)
synkretismus (novotvar z řec. synkrátos – smíchaný) Směšování různých náboženství a náb. prvků, zejm. božstev a kultů, z něhož vzniká relativně nový náb. útvar. Vychází z myšlenky podstatné jednoty a zaměnitelnosti náboženství; ke směšování božstev (teokrasii) docházelo už v Egyptě a Babylónu, což usnadnilo jejich řec. a řím. reinterpretaci. Právě tak starořecká fil. představa „Jedna“ napomohla vzniku s. v helénistické kultuře po rozpadu Alexandrovy říše. Helénismus je příkladem typického s. na bázi monismu, který vyvrcholil ve 3. stol. v kultu boha Slunce, pronikajícím kulturami celého Středomoří. Mnohé prvky s., zejm. jeho universalismus, usnadňovaly inkulturační procesy raného křesťanství, které samo nese výrazné rysy s. Sebeinterpretační vztah křesťanství k s. byl vždy zdrženlivý až odmítavý; od přelomu 16.-17. stol. byl pojem užíván s pejorativním nádechem pro označení zprostředkovacích pokusů mezi teol. školami. Oproti tomu se v religionistice uplatňuje jako hodnotově neutrální výraz.