textologie (JKI-K)
textologie (lat. textus – pův. tkáň, tkanivo, později text) Nauka o textu lit. díla, prakticky textová kritika a její teorie. Textová kritika se rozvinula při studiu Homéra v helénistické Alexandrii, později při opisování a opravách textu bible, zejm. Nového zákona. Cílem t. je rekonstruovat původní text (archetyp) tam, kde chybí původní autorova verze (autograf nebo přímý zápis diktátu), což platí prakticky pro všechny starověké spisy. Hl. metodickým postupem bylo a je dosud srovnávání jednotlivých dochovaných rukopisů (lat. collatio), jejichž vzájemné odchylky jsou většinou způsobeny opisovačskými chybami, někdy i vědomými pozdějšími zásahy a úpravami. Rekonstrukce archetypu je vždy složitým úkonem, protože nejstarší rukopisy jsou psány na papyru nebo pergamenu bez dělení na slova a věty (lat. scriptio continua).
Soudobá kritická pravidla t. byla formulována počátkem 1. stol. a rozvíjela se spolu s objevy nových rukopisů, starších než ty, z nichž se rekonstruovaly první kritické edice pův. textů v období humanismu a reformace. Pro Nový zákon to byly texty pocházející hl. z Egypta, nalezené koncem 19. a začátkem 20. stol., pro Starý zákon zejména bibl. texty (Starého zákona) z Kumránu. Metodicky je t. propojena s papyrologií a paleografií a užívá jednotná pravidla pro kritické vydávání bibl. textů. Je to především soustava značek pro odchylky, vynechávky, doplňky nebo hypotetické rekonstrukce (konjektury) textu, pro chybějící nebo nečitelné části, event. pro skupiny „rodiny“ rukopisů, které mají společné znaky. T. vychází z dokladů různého typu. Vedle souvislých rukopisů jsou to citáty ve spisech kř. autorů starověku, starověké překlady a opisy pro liturg. čtení (lekcionáře). Odchylka, jejíž vznik byl doložen a vysvětlen, neovlivňuje rekonstrukci archetypu. Dále je to jednotná evidence, označení a popis konkrétních rukopisů (pro rukopisy Nového zákona vede tuto evidenci univerzita v Münsteru v Německu).
Soudobá kritická vydání Nového zákona předkládají rekonstrukci textu, která je pod čarou (v kritickém aparátu) doprovázena údaji o odchylkách, jejich dokladech a někdy i o jejich navrženém hodnocení (A až D, odchylky D jsou prakticky stejně závažné jako rekonstruovaný text). Kritické edice Starého zákona vycházejí dosud z jediného starého rukopisu, všechny odchylky jsou uvedeny v kritickém aparátu. Souvisí to s vrstevnatostí textu bible (Starého zákona) a se způsobem jeho opisování. – Nejdůležitější odchylky v textu Nového zákona, které jsou původnější než text běžný do konce 19. století: Markovo evangelium končí podle nejstarších rukopisů 8. veršem 16. kapitoly, liturg. dodatek k modlitbě Otčenáš, který se modlí evangelíci (Mt 6, 13), je druhotný, dodatečně byla připojena i trojiční formulace v 1J 5, 7-8.