midraš (JKI-J)

midraš (hebr. studium, výklad) Způsob výkladu bibl. textu pomocí různých hermeneutických pravidel, pak i sbírky takových rabínských výkladů bible, buď z náb.-práv. hlediska (tzv. halachické m.), nebo z jiných hledisek (tzv. vyprávěcí, agadické m.). M. vznikaly od doby tanaitů (1. stol.) až do středověku (nejmladší datovány asi do 14. stol.). K nejstarším m. patří tanaitské m. halachického charakteru (Mechilta ke knize Exodus, Sifra ke knize Leviticus a Sifre ke knihám Numeri a Deuteronomium). Agadické m. byly spojeny do celků, z nichž nejdůležitější jsou Midraš raba k celé Tóře a k Pěti svátečním svitkům, Pesikta rabati k vybraným pasážím z Tóry a Proroků a Tanchuma-jelamdenu k Tóře.

Bedřich Nosek