tanaité (JKI-J)

tanaité (aram. tana’im, sg. tana; z aram. kořene tena – ústně tradovat, studovat, vyučovat) Označení šesti generací učitelů a učenců, jejichž působení spadá do prvních dvou století n.l. a je završena redakcí tzv. kanonické Mišny (raban Gamli´el I. zv. Ha-Zaken, Jochanan ben Zakaj, Gamli´el II z Javne, rabi Akiva ben Josef, rabi Me´ir, redaktor kanonické Mišny rabi Jehuda ha-Nasi). Vedle dalšího rozvíjení ústní tóry se t. zabývali především klasifikací a pořádáním veškeré dosud existující ústní tradice. Z této činnosti vznikly velké lit. památky ústního zákona Mišna, Tosefta a halachické midraše. Látka, která do nich nebyla zahrnuta, se nazývá barajta a částečně se zachovala v Talmudech. Tam se stala východiskem pro diskuse učenců Talmudu zvaných amoraité. T. vytvořili svým učením základy pozdějšího normativního rabín. judaismu.

Bedřich Nosek