sekularizace (JKI-K)

sekularizace (z lat. saeculum – časnost, pozemskost, věk, století; saecularis – světský, pohanský) V pův. významu termín kanonického práva označující propuštění řádového kněze do stavu „světského“ kněze. Od reformace, zvl. v souvislosti se státním absolutismem josefinského typu, převedení nemovitého majetku, pozemků nebo institucí z círk. vlastnictví či správy do rukou státu, popř. nekatolických společ. vrstev (tzv. reformační s.). Od 19. stol. se tohoto výrazu užívá k označení kulturního procesu vymaňování různých prvků společ. i individuálního života (politiky, morálky, názorů, vědy, školství atd.) z přímého vlivu náboženství a církví. V teol. smyslu se chápe 1. jako profanace, odkřesťanštění a odpadnutí od Boha, ztráta pravých hodnot a důsledek ateizace, tj. jako výsledek ideologické konfrontace; 2. jako legitimní proces sebeuvědomování moderního člověka, jeho sebeidentifikace, plynoucí ze značné nepřipravenosti teologie odpovídat na jeho problémy. Protože úzce souvisí s globalizací vývojových rysů současného světa (věda, technika, technologie, komunikace), není s. záležitostí omezeného kulturního okruhu bez vztahu k multikulturní pluralitě. Z teol. hlediska se tak stává podnětem k mezináb. dialogu. V současnosti jsou procesy s. spíše již za svým vrcholem, ne však v důsledku návratu věřících do velkých církví, ale rozvojem značně různorodých nových náboženských hnutí a individuálních forem religiozity.

Viz též: sekularizace (JKI-I)

Břetislav Horyna