sanskrtský kánon (Buddh)

sanskrtský kánon – jeho rozsah je velmi skrovný; nedochoval se ani zpola, dochovaly se jen drobné střípky z rozbité mozaiky. Abychom si mohli utvořit jasnější představu, jsme odkázáni na staré tibetské a čínské překlady. To, co dosud bylo ze sanskrtského kánonu objeveno, bylo nalezeno především ve střední Asii, v Kašmíru, v Népále a v Afghánistánu; méně pak v Tibetu, v Číně a v Japonsku. Není toho však mnoho. Protože neexistuje jasná představa, jak byl sestaven některý ze ztracených sanskrtských kánonů, jsou do něj zařazovány všechny dochované sanskrtské spisy nebo jejich zlomky, jejichž pálijské protějšky jsou zařazeny v pálijském Trojím koši (san. Tripitaka, pál. Tipitaka), třebaže se zdá pravděpodobné, že co do úsudku o „pravém slově Buddhově“ nebyl sanskrtský kánon příliš úzkoprsý; rozhodně to platí o kánonu přeloženém do tibetštiny. Zlomky sanskrtského kánonu sarvástivádinů pocházejí vesměs z nálezů v Tarimské pánvi, kde ještě v 7. století se s mnichy sarvástivádiny setkal čínský buddhistický poutník Süan-cang. Jsou to hlavně části Vinajapitaky. Jejich jazyk je docela správný sanskrt, ale přece jen prokazuje výrazný vliv paralelně se vyvíjejících prákrtských jazyků. Některé zlomky odpovídají obdobným textům ze Sútrapitaky, včetně sbírky didakticko-filozofických strof Dhammapady. Sarvástivádské škole přísluší i Buddhův životopis Lalitavistara, ale v té podobě, jak se dochoval, je výrazně mahájánský. Velká část Vinajapitaky objevená v Gilgitu je z kánonu múlasarvástivádinů. Zlomky Maháparinirvánasútry byly nalezeny v Turfánu. Velmi důležitý je i sanskrtsko-tibetský slovník buddhistických výrazů Mahávjutpatti. Další múlasarvástivádské texty patří k žánru „významných činů“ (san. avadána, pál. apadána); jsou to především Avadánašataka a Divjávadána. Tradičně je buddhistická písemnost sanskrtská tříděna do dvanácti velkých námětových skupin spisů, jež „hlásaly dharmu“ (dharmapravačana): 1. Sútra, Buddhovy rozpravy a kázání. 2. Géja, próza prokládaná verši. 3. Vjákarana, slavnostní rozklady, výklady, proroctví. 4. Gáthá, strofy, zpěvy. 5. Udána, veršované výroky. 6. Nidána, „příčinná pouta či vazby“, týkající se podmíněného vznikání (pratítjasamutpáda). 7. Itjukta, „tak řečeno“, zejména o ctnosti a mravnosti. 8. Džátaka, zrození, minulé životy Buddhovy. 9. Vaipulja, „tlusté“ texty. 10. Adbhutadharma, zázraky a nadpřirozené záležitosti. 11. Avadána, významné činy. 12. Upadéša, didaktická naučení. Nejslavnější sanskrtské sútry jsou Saddharmapundaríkasútra a Lalitavistara.

Vladimír Miltner