čas (JKI-J)

čas (hebr. et – lhůta) Judaismus patří spolu se zoroastrismem a křesťanstvím k náboženstvím, jejichž prostřednictvím se v záp. kultuře prosadilo lineární pojetí č. Na rozdíl od ostatních náb. kultur, které spojovala cyklická struktura č. (např. řec. kosmologie), přinesl judaismus myšlenku časové šipky, tj. dopředného, nezvratného č., který plyne od minulosti přes přítomnost do budoucnosti podle stvořitelského Jahvova záměru. Zavržením motivu věčného opakování a návratu téhož se judaismus stal tvůrcem historie; č. byl stvořen spolu se světem (tuto představu přejalo i křesťanství; Augustinus) a je prostředím, v kterém se do světa dostává člověk, pověřený plněním svých úkolů. Z individuálního antropologického hlediska je proto č. interpretován jako dar a současně jako lhůta vymezující lidský pobyt ve světě. Z obecně kulturního zřetele přineslo žid. pojetí č. zvrat, znamenající vznik filosofie dějin, v níž určující význam získalo spění za daným cílem, přímočarost, posléze i vývoj a pokrok. Z tohoto typu chápání č. sice vyrostla moderní věda (zdokonalování podmínek lidského života ve lhůtě, která je člověku dána), zároveň ale i ideologický a polit. mesianismus (deformování průběhu dějin podle předsudečných záměrů a zájmů opřených o myšlenku pověřenosti a vyvolení).

Břetislav Horyna

Viz též: čas (JKI-K), čas (JKI-I)