haníf (JKI-I)

haníf Arab. výraz sporného původu; v koránu označuje osoby, jež vyznávaly pův. monoteismus (jedinost boží) a díky své vnitřní čistotě a znalosti nepodléhaly víře v polyteistické kulty a modly (džáhilíja). Korán zná i výraz „první haníf“ jako přídomek proroka Abrahama (Ibráhím). Hanífové mezi Abrahamem a Muhammadem byli podle islám. věrouky představiteli abrahamovsko-ismá‘ílovské tradice (Ismá‘íl), jejíž protagonisté až do vystoupení Muhammada marně zápasili s nevědomostí a hříšností lidí. Kromě proroků mezi h. patřil např. staroarab. básník Umajja Ibn Abí as-Salt nebo řečník a mág Kuss Ibn Sa‘ída.

Miloš Mendel