čas (JKI-K): Porovnání verzí

imported>ZRN
(přidán Slovník buddhismu)
imported>ZRN
(odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
<span id="entry">čas</span> V zákl. smyslu měřitelná fyzikální veličina, v níž člověk kvantitativně prožívá sled časových úseků (dříve – později, přítomnost – budoucnost). Tento tzv. objektivní č. jako kosmologická a kosmocentricky dimenzovaná posloupnost vůči člověku vnějších, kontinuálně návazných a homogenních časových okamžiků, které předpokládají jakýsi imaginární časový bod nula, od něhož se č. začíná měřit, je soudobou fyzikou zpochybňován a pojem je vysvětlován metodicky jako koordinát čtyřrozměrného prostoru. Vedle toho existuje antropologicky podmíněný vnitřní č. člověka jako forma sjednocování jeho subjektivních prožitků. Z teol. hlediska je fyzikální č. podmínkou možnosti č. vnitřního, který teprve dává vzniknout dějinám. Křesťanství v principu disponuje lineárním pojetím č. (minulost → přítomnost → budoucnost), které ovšem různě modalizuje, tj. tvoří modely časování dějin vzhledem k jejich eschatologickému završení. Moderní teologie přitom navazuje na [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinovu]] synchronizaci objektivního (lineárního) č. s dějinným č. (časovostí), která ve smyslu [[parúsie (JKI-K)|parúsie]] shrnovala události minulosti, přítomnosti a budoucnosti v lidské duši jako trvale prézentní jednotu. Ta se skládá z přítomné minulosti (PM – in memoria), přítomné přítomnosti (PP – in contuitu) a přítomné budoucnosti (PB – in expectatione), přičemž PM → PP ← PB. Vytváření dalších složitých časových matric v soudobé teologii usiluje o nahrazení extrapolačního lineárního pojetí koncepcí anticipační, která znamená prožívání už jednou v Kristu uskutečněné (eschatologické) budoucnosti v každém přítomném okamžiku ([[eschatologie (JKI-K)|eschatologie]]).
 
<span id="entry">čas</span> V zákl. smyslu měřitelná fyzikální veličina, v níž člověk kvantitativně prožívá sled časových úseků (dříve – později, přítomnost – budoucnost). Tento tzv. objektivní č. jako kosmologická a kosmocentricky dimenzovaná posloupnost vůči člověku vnějších, kontinuálně návazných a homogenních časových okamžiků, které předpokládají jakýsi imaginární časový bod nula, od něhož se č. začíná měřit, je soudobou fyzikou zpochybňován a pojem je vysvětlován metodicky jako koordinát čtyřrozměrného prostoru. Vedle toho existuje antropologicky podmíněný vnitřní č. člověka jako forma sjednocování jeho subjektivních prožitků. Z teol. hlediska je fyzikální č. podmínkou možnosti č. vnitřního, který teprve dává vzniknout dějinám. Křesťanství v principu disponuje lineárním pojetím č. (minulost → přítomnost → budoucnost), které ovšem různě modalizuje, tj. tvoří modely časování dějin vzhledem k jejich eschatologickému završení. Moderní teologie přitom navazuje na [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinovu]] synchronizaci objektivního (lineárního) č. s dějinným č. (časovostí), která ve smyslu [[parúsie (JKI-K)|parúsie]] shrnovala události minulosti, přítomnosti a budoucnosti v lidské duši jako trvale prézentní jednotu. Ta se skládá z přítomné minulosti (PM – in memoria), přítomné přítomnosti (PP – in contuitu) a přítomné budoucnosti (PB – in expectatione), přičemž PM → PP ← PB. Vytváření dalších složitých časových matric v soudobé teologii usiluje o nahrazení extrapolačního lineárního pojetí koncepcí anticipační, která znamená prožívání už jednou v Kristu uskutečněné (eschatologické) budoucnosti v každém přítomném okamžiku ([[eschatologie (JKI-K)|eschatologie]]).
 
<span class="section_title">Viz též:</span> [[čas (JKI-J)|čas (JKI-J)]], [[čas (JKI-I)|čas (JKI-I)]]
 
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
  +
  +
<span class="section_title">Viz též:</span> [[čas (JKI-J)|čas (JKI-J)]], [[čas (JKI-I)|čas (JKI-I)]]
 
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]]
 
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]]
 
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]
 
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37

čas V zákl. smyslu měřitelná fyzikální veličina, v níž člověk kvantitativně prožívá sled časových úseků (dříve – později, přítomnost – budoucnost). Tento tzv. objektivní č. jako kosmologická a kosmocentricky dimenzovaná posloupnost vůči člověku vnějších, kontinuálně návazných a homogenních časových okamžiků, které předpokládají jakýsi imaginární časový bod nula, od něhož se č. začíná měřit, je soudobou fyzikou zpochybňován a pojem je vysvětlován metodicky jako koordinát čtyřrozměrného prostoru. Vedle toho existuje antropologicky podmíněný vnitřní č. člověka jako forma sjednocování jeho subjektivních prožitků. Z teol. hlediska je fyzikální č. podmínkou možnosti č. vnitřního, který teprve dává vzniknout dějinám. Křesťanství v principu disponuje lineárním pojetím č. (minulost → přítomnost → budoucnost), které ovšem různě modalizuje, tj. tvoří modely časování dějin vzhledem k jejich eschatologickému završení. Moderní teologie přitom navazuje na Augustinovu synchronizaci objektivního (lineárního) č. s dějinným č. (časovostí), která ve smyslu parúsie shrnovala události minulosti, přítomnosti a budoucnosti v lidské duši jako trvale prézentní jednotu. Ta se skládá z přítomné minulosti (PM – in memoria), přítomné přítomnosti (PP – in contuitu) a přítomné budoucnosti (PB – in expectatione), přičemž PM → PP ← PB. Vytváření dalších složitých časových matric v soudobé teologii usiluje o nahrazení extrapolačního lineárního pojetí koncepcí anticipační, která znamená prožívání už jednou v Kristu uskutečněné (eschatologické) budoucnosti v každém přítomném okamžiku (eschatologie).

Břetislav Horyna

Viz též: čas (JKI-J), čas (JKI-I)