bohohledačství (JKI-K)

bohohledačství (rus. bogoiskatělstvo) Náb.-fil. směr, který vznikl v Rusku poč. 20. století. Stoupenci b. chtěli rus. společnost náb. obrodit a nově (křesťansky) organizovat, aby se uskutečnilo království boží na zemi. Navazovali na myšlení F. M. Dostojevského a ideu bohočlověka u V. Solovjova. Za význ. rys rus. národa považovali odvěkou víru v Boha, zbožnost a touhu po náb. ideálech dobra a dokonalosti; v návratu k náboženství viděli záchranu národa a očekávali, že inteligence se sjednotí v rus. pravosl. církvi. K představitelům b. patří N. Berďajev, S. Bulgakov (1871-1927), D. Merežkovskij ad., kteří 1901 zal. v Petrohradě Nábožensko-fil. společnost a vydávali náb.-mystické časopisy Novyj puť (1903-1904), Voprosy žizni (1905-1906) a sborník Vechi. Sbornik statej o russkoj inteligencii (Milníky, 1909).

Helena Pavlincová