antitrinitarismus (JKI-K)
antitrinitarismus Racionalistické popírání trojičního círk. učení o jediném Bohu, který se v dějinách lidstva projevil jako Otec (Stvořitel), Syn (Spasitel) a Duch sv. (Utěšitel). Trojiční dogma (Trojice) je odvoditelné ze sz. a nz. svědectví, aniž by v něm bylo výslovně zakotveno. Ve 2. a 3. stol. se s ním rozcházely sekty tzv. ebionitů a modalistů. Ve 4. stol. předznamenal alexandrijský kněz Areios (arianismus) neukončený spor o „souvěčné“ božství Kristovo. Třebaže tehdy zvítězil jeho soupeř Athanasios, jemuž dal za pravdu nikajský koncil (r. 325) formulací závazného vyznání víry v trojičním smyslu, různých typů antitrinitářství se církev už nezbavila (unitáři). Výrazně se projevilo v 16. stol. učením tzv. sociniánů (stoupenců polských racionalistů Lelia a Fausta Sozziniů), provázelo evrop. osvícenství a uplatnilo se i v liberální teologii 19. a 20. stol.