antisemitismus (JKI-J)
antisemitismus Pojem, který začal prosazovat necelých deset let po zrovnoprávnění Židů v něm. císařství novinář Wilhelm Marr (1819-1904). Snažil se tak dodat tehdy vzedmuté vlně nepřátelství vůči Židům ve stř. Evropě zdání programového, ideologického a věd. podloženého hnutí. Nová protižid. agitace, označovaná jako a., byla vyvolána emancipací Židů a jejich vstupem do nežid. evrop. společnosti; současně i odmítavým postojem určitých skupin obyvatelstva vůči nastupující moderní industriální společnosti. Zároveň byla i doprovodným jevem nacionalismu, který sílil ve všech evrop. zemích a podle něhož jsou Židé cizím asijským prvkem, neschopným se integrovat do evrop. společnosti a přijmout její kulturu. Pojem a. byl brzy rozšířen na všechny formy nepřátelství vůči Židům, které v minulosti existovaly. Nenávist vůči Židům byla stálým jevem v kř., do určité míry i v muslim. světě, a pramenila z náb. i společ. antagonismů. Křesťané obviňovali Židy z ukřižování Ježíše, rituálních vražd, otravování studní, protikř. spiknutí a postupně jim vnutili izolovanou existenci v ghettech a vyloučili je z ekonomického života. Celou řadu středověkých předsudků a obvinění převzal i moderní polit. a. Objevily se i v protižid. propagandě něm. nacionálně socialistického hnutí a byly použity i jako ideologické odůvodnění holocaustu (šo’a). Přežívají i v současnosti, a to i mezi těmi, kdo se jinak hlásí k náb. toleranci nebo ateismu.