ateismus (JKI-J)
ateismus (z řec. atheos – bezbožný) Popírání existence Boha, bezbožectví. Až do středověku považoval judaismus bezvýhradné přijetí Boha za svůj neochvějný a nezpochybnitelný základ. Odpadnutí od Boha bylo chápáno jako selhání zakládající nanejvýš herezi (praktický a.), nikoliv však popírající samu existenci Boha a pozitivní smysl náboženství (teoretický a.). V Mišně jsou mezi různými typy herezí uváděni tzv. epikurejci (apikorsim), kteří zlehčují autoritu Tóry, a nebudou mít proto podíl na budoucím světě (Sanhedrin 10, 1); Maimonides za epikurejce považuje ty, kteří zpochybňují božskou prozřetelnost a zjevení, tedy možnost komunikace mezi člověkem a Bohem. S nástupem osvícenství (haskala) a postupným začleňováním Židů do života moderní společnosti byly narušovány tradiční vazby k židovství a docházelo nejen k vnitřní diferenciaci judaismu, ale také k růstu počtu sekularizovaných Židů. Jejich orientace ovšem většinou nebyla ateistická, ale spíše sekulárně humanistická nebo agnostická. Šíření a. do určité míry souviselo s rozvojem sionismu, jehož levicové polit. křídlo získalo v hnutí výrazné postavení a mělo rozhodující vliv také ve vznikajícím státě Izrael. Jistý dopad na utváření a. měla i zkušenost holocaustu, která vyvolala potřebu nového zakotvení zákl. lidských hodnot. Sekularizovaní Židé, kteří dnes tvoří ve světové žid. populaci většinu, však svoji identitu zakládají spíše na etnické nebo hist. příslušnosti k židovstvu, nikoli na aktivním vztahu k žid. náboženství, ať už ve smyslu jeho vyznávání, nebo odmítání.
Viz též: ateismus (JKI-K), ateismus (JKI-I)