Šalomoun (JKI-J)
Šalomoun (hebr. Šlomo; výklad jména z hebr. šalom – mír, pokoj, je zřejmě druhotný) Třetí izr. král (asi 960-920 př.n.l.), syn Davida a Bat-Šeby. Doba Š. vlády byla zlatou epochou Izraele, třebaže novější bádání leccos opravuje a posouvá do mladšího období (např. stavby v Chasóru, Megidu a Gezeru). Spíše než vládcem velké říše byl lokálním vládcem Palestiny. Opíral se o jeruzalémskou elitu a sever země svázal se stavbou a významem jeruzalémského chrámu, který byl v duchu královské ideologie davidovské dynastie stavebně přičleněn k nově budovanému královskému paláci. O míře státní organizace se vedou spory. Obtíže s byrokratickým aparátem a vysoké daně však po Š. smrti nepochybně vedly k oslabení vlivu jeruzalémského chrámu na severu země. Š. stát se posléze rozpadl na dvě království. Přes poměrně krátkou dobu úspěšné vlády se Š. stal symbolem moudrosti. Jeho život připomínaly různé legendární příběhy, v nichž Š. vystupuje jako ideální král. Vedle Písně písní mu byly vesměs připisovány spisy z okruhu mudrosloví (Přísloví, Kohelet, Moudrost Šalomounova).