exegeze (JKI-K)
exegeze (řec. exégésis – výklad) Odborný výklad klasického textu, zejm. bible. V helénistické době se pěstovala e. klasických textů v Múseiu a později Písma v žid. teol. škole v Alexandrii. V Alexandrii a v syrské Antiocheji se také koncem 2. stol. ustavily význ. exegetické kř. školy. – Smyslem e. je vyložit vnitřní strukturu textu, jeho vztah k prostředí, v němž vznikl a pro které byl určen, a konečně jeho vztah k současnosti. Ve starověku často aktualizovali starší texty pomocí alegorie, která vnitřní strukturu textu uvádí do vztahu k jiným skutečnostem, než jsou ty, o nichž text vypovídá. V Antiocheji převažovala metoda typologie hledající dovršení událostí, o nichž mluví jedna část bible (tzv. typů nebo předobrazů – většinou jde o příběhy ze Starého zákona), v analogických událostech (antitypech) části druhé (Nového zákona). Alegorická metoda v sobě zahrnovala prvek svévole v přesunu jednotlivých textů na novou sémantickou rovinu a oddělila tak strukturu výroku od jeho referující funkce, ale obohatila e. o schopnost obě tyto stránky odlišit. E. bibl. textů je hl. úkolem biblistiky; je to na bibl. text aplikovaná hermeneutika. Zákl. výsledkem e. je komentář sledující postup vykládaného textu.
Viz též: exegeze (JKI-J), exegeze koránu (JKI-I)