exegeze koránu (JKI-I)
exegeze koránu (arab. tafsír, exegetika – ilm at-tafsír) Disciplína klasické islám. vědy, která vymezuje vztah společnosti ke koránu jako zákl. zdroji islám. věrouky. Korán je chápán jako slovo boží, nestvořené a existující od věčnosti, což ztěžuje jeho kritický rozbor. Řadu podnětů dalo islám. exegetickému myšlení setkání s raně kř., resp. antickým racionalismem. Alegorický či abstraktní výklad koránu rozvinul racionální myšlenkový proud mu‘tazila: ta ovlivnila vznik teol. koncepce kalám, přijímající hledisko stvořenosti koránu v čase a přiklánějící se k alegorickému výkladu (arab. ta‘wíl). Po vítězství sunny v pojetí al-Aš‘arího byly kritické diskuse o koránském textu zakázány. Nadále se udrželo pouze neplodné komentování koránu, bez snahy o originální interpretaci. Ačkoli e.k. zůstává z hlediska kvantity podstatnou součástí islám. náb. literatury, často jde pouze o plagiáty. E.k. se stále rozvíjí jako plnohodnotná vědní diciplína, která se vyučuje na islám. univerzitách. Spekulativní výklad vhodně zvolených pasáží koránu nebo účelově zvolené citace prostupují veškerou náb. literaturu i mnohé ideologické a polit. texty.
Viz též: exegeze (JKI-J), exegeze (JKI-K)