bohoslužba (JKI-J)
bohoslužba Zákl. podoba veřejného náb. obřadu. Ve starověkém Izraeli byl veřejný kult soustředěn především na rozvinutý systém obětí přinášených na posvátných návrších (bama) a v chrámu. S centralizací jahvistického kultu do Jeruzaléma význam kultovních areálů ve volné krajině upadal a na konci předexilního období byl judským králem Jóšijášem vymýcen. Po dobytí Jeruzaléma 587-586 př.n.l., rozboření Šalomounova chrámu a deportaci význ. části obyvatelstva do Babylónie, se systém chrámových obětí zhroutil a byl nahrazen protosynagogální formou b. založené na modlitbě, čtení posvátných textů a jejich výkladu. Přestože byl po návratu z exilu jeruzalémský chrám obnoven a s ním i chrámová obětní b., zůstal význam alternativních forem zachován a dále se rozvíjel. Po pádu Jeruzaléma 70 a definitivním zničení chrámu se modlitba a pravidelné čtení Sefer Tora staly hl. součástí synagogální liturgie.
Viz též: bohoslužba (JKI-K), liturgie (JKI-K), modlitba (JKI-K), modlitba (JKI-I)