křesťanský socialismus (JKI-K)
křesťanský socialismus Původně jedna z význ. teorií a hnutí 19. stol., uplatňujících křesťanství v politice a soc. sféře. K.s. se zformoval ve 30.-40. letech 19. stol. v kat. i protest. prostředí, opřen o názor, že evangelia obsahují zákl. sociálně-etické postuláty, jejichž naplněním je možné zlepšit postavení dělnictva. Přitom se neomezoval jen na oblast morálně-etických apelů, nýbrž se ve svém pozdějším vývoji (v reakci na sociálně neúnosné znaky rozvoje liberálního, tzv. manchesterského kapitalismu) stával ideovým východiskem kř. dělnických organizací (např. kř. odborů a polit. stran). Rozvíjel se především ve Velké Británii (F. D. Maurice, Ch. Kingsley), Francii (F. R. de Lamennais) a v Německu (V. E. Ketteler, F. X. Baader, J. H. Wichern), později se šířil do dalších evrop. zemí a USA (R. Niebuhr, P. Tillich). Kř. socialisté zpravidla nepožadovali společné vlastnictví a kontrolu výrobních prostředků, ale spíše propagovali neofeudální korporativní systém, jehož prostřednictvím chtěli kapitalistickou soutěž nahradit kř. kooperací (P. J. B. Buchez, J. M. F. Ludlow). Koncem 19. stol. se některé myšlenky k.s. staly součástí oficiálního soc. učení římskokatolické církve (encyklika Lva XIII. Rerum novarum z 1891 a další soc. encykliky) a vytváření kř. sociálních stran. Variantou k.s. byl v protest. prostředí náboženský socialismus (H. Kutter, L. Ragaz), spjatý se soc. demokracií. U nás ovlivnil např. F. Linharta, F. Bednáře, zčásti i J. L. Hromádku.