Müntzer, Thomas (JKI-K)
Müntzer, Thomas (asi 1490-1525, popraven) Něm. novokřtěnec, stoupenec radikálního křídla reformace. Pův. kat. kněz (teolog), kterého Martin Luther 1520 doporučil jako faráře do Zvikavy (Zwickau). Dostal se tu do těsného styku s laickým okruhem lidové mystiky, tzv. zvikavskými proroky vedenými Mikulášem Storchem, a pod jejich vlivem radikalizoval své názory na reformaci kř. víry a církve. Vedle evangelií pokládal za nejdůležitější svědectví víry zjevení jednotlivých věřících (vnitřní osvícení) a odmítal kat. i protest. pojetí církve, což vedlo k definitivní roztržce s Lutherem. Zabýval se učením Jana Husa a Jeronýma Pražského a vkládal velké naděje v Čechy, kde se podle jeho názoru poprvé od počátku křesťanství prosadilo evangelium. 1521 kázal v Karolinu, Betlémské kapli i Týnském chrámu a přibližoval představy blízkého konce světa a příchodu tisícileté říše (chiliasmus). Když vypukla něm. selská válka, postavil se na stranu revolucionářů. V Allstadtu organizoval tajný spolek, který měl reformaci směřovat nejen k nápravě církve a jejího učení, ale k radikální společ. přeměně. Čes.: Pražský manifest, in T. Müntzer a Čechy, 1957.