chiliasmus (JKI-K)
chiliasmus (z řec. chilioi – tisíc) Víra, že Ježíš Kristus před koncem světa založí na zemi tisícileté království štěstí a míru, jehož středem bude Jeruzalém. Jde o kř. adaptaci sz. představy o království mesiášově na zemi. Kř. teologové se opírali hlavně o 20. kapitolu Apokalypsy (Zjevení Janovo), kterou vykládali doslovně. V rané církvi šířili ch. např. někteří gnostikové (gnóze), ale také pravověrnější autoři, jako např. Eirénaios (z. asi 202); ostře proti ch. vystoupil Órigenés. Ve středověku, třebaže vliv Apokalypsy byl značný (např. mezi sektáři ve 13. stol.), se ch. výrazně neprosadil (viz roli ch. v dějinách Tábora). Za reformace se chiliastické myšlení projevovalo v čisté podobě u anabaptistů, českých bratří (jednota bratrská) a moravských bratří; v Německu jeho ohlasy najdeme v 17. a 18. stol. v pietismu. Později se ch. šířil v USA a Velké Británii mezi mormony a adventisty.