Schweitzer, Albert (JKI-K)
Schweitzer, Albert (1875-1965) Franc. protest. teolog, lékař, varhaník a muzikolog. Studoval ve Štrasburku, Paříži a Berlíně, 1899 se stal vikářem ve Štrasburku a 1902 začal působit na tamější univerzitě. Jeho teol. a bibl. zájem se soustředil kolem dvou postav nz. bádání, Ježíše a Pavla z Tarsu. V díle Die Geschichte der Leben-Jesu Forschung (1906) odmítl bibl. kriticismus protest. liberální teologie a dospěl k závěru, že k problému „historičnosti“ Ježíšovy postavy je třeba přistupovat z eschatologických pozic. Podobně vysvětloval i Pavlovo učení (Geschichte der Paulinischen Forschung von der Reformation bis auf die Gegenwart, 1911). S. teologie vyvolala kritiku liberálních i konzervativních teologů, podnes si však udržela svůj význam. Jako varhaník se zaměřil na dílo J. S. Bacha a napsal o něm monografii J. S. Bach, le musicien-poète (1905, něm. 1908). Ve třiceti letech se rozhodl pro studium lékařství, 1911 byl promován a 1913 odjel se svou ženou jako doktor a misionář do Lambaréné (Gabun) v Africe, kde založil nemocnici pro domorodce a většinu svého života zasvětil soc. péči o chudé a nemocné. Finanční prostředky získával mj. i varhanními koncerty. Zásady jeho humanitní činnosti, opírající se o Ježíšovo učení, vyjadřuje heslo „úcta k životu“ (Kulturphilosophie, 1923), zahrnující všechny formy života, včetně rostlinného. 1952 obdržel Nobelovu cenu za mír. Čes.: Z mého dětství a mládí, 1931; Lidé v pralese, 1935, 21965; Z mého života a díla, 1938, 21974; Albert Schweitzer – zastánce kritického myšlení a úcty k životu, 1989 (výbor z díla); Johann Sebastian Bach, 2017.