advaitavédánta (Hind)
advaitavédánta [advaitavedānta] – „nedualistické učení konce véd“, název systému filozofie, který vypracoval radikální monistické pojetí skutečnosti a opírá se při tom o některé vybrané statě z upanišad. Jeho prvním vykladačem, a snad zakladatelem, byl Bádarájana a jeho nejznámějším představitelem je Šankara.
Upanišady obsahují učení o základní jednotě všeho jsoucna, a tedy kosmu a v něm obsažených jednotlivin a bytostí, která je dána tím, že božský transcendentní zdroj manifestace (brahma) a podstata manifestovaných jednotlivin (átman), kterou všechny bytosti a věci sdílejí, jsou jedno a totéž, což se dá vyjádřit „rovnicí“ brahma = átman. Škola advaitavédánty interpretuje toto učení v tom smyslu, že brahma je vlastně jedinou pravou realitou a mimo něj nic opravdově neexistuje. Manifestovaný vesmír se všemi svými existenčními oblastmi a jednotlivými bytostmi, které je obývají, včetně lidí, je neskutečný a iluzorní a je způsoben falešným, omezujícím „přidáním“ či „přisouzením“ (adhjása) neexistujících charakteristik (mnohosti, jevovosti atd.) brahma ze strany mysli, ponořené v nevědomosti, podobně jako může být iluzorní idea hada v šeru mylně přisouzena provazu myslí, neznalou pravého stavu věcí.
Kritika radikálních monistických formulací advaitového systému se opírá o jeho vlastní základní tezi: mysl též je nutno pokládat za falešný a tedy ve skutečnosti neexistující atribut brahma, takže je to vlastně brahma samo, jež nese zodpovědnost za veškerou iluzorní realitu. V jádře logicky nezodpověditelnou otázkou po motivaci či důvodech, které brahma mělo k tomuto sebeklamu čili k vykouzlení celého toho gigantického divadla kosmické manifestace s její mnohostí nevědomých myslí, se tento systém nikdy zevrubně nezabýval a nemá na ni jasnou nebo uspokojivou odpověď (podobně jako teistické náboženské tradice nemohou říci, proč Bůh stvořil svět). Jediné vysvětlení (jež vyslovil již Bádarájana), které tento systém nabízí, je podán ve formě, již nutno pokládat spíš za poetickou metaforu nežli za nosnou filozofickou tezi: motivací je božská hra (lílá).
Literatura:
Cammann, Klaus (1965), Das System des Advaita nach der Lehre Prakāśātmans, Wiesbaden: Harrassowitz.
Deutsch, Eliot (1969), Advaita Vedanta: A Philosophical Reconstruction, Honolulu: University of Hawaii Press.
Indich, William M. (1980), Consciousness in Advaita Vedānta, Delhi: Motilal Banarsidass.
Malkani, Ghanshamdas Rattanmal (1961), Metaphysics of Advaita Vedanta, Amalner: Indian Institute of Philosophy.
Murty, K. Satchidananda (1974), Revelation and Reason in Advaita Vedānta, Delhi: Motilal Banarsidass.
Sahasrabudhe, M. T. (1968), A Survey of the Pre-Śankara Advaita Vedānta, Poona: University of Poona.