šabat (JKI-J)
šabat (hebr. odpočinutí; z hebr. slovesa šavat – ukončit, dokonat, odpočinout) Den zasvěcený duch. povznesení a odpočinku od všední činnosti. Je pokládán za nejdůležitější rituální předpis uvedený již v Desateru. Š. v sobě zahrnuje dvě přikázání: zachor jom ha-šabat (pamatuj na š.) a šamor jom ha-šabat (zachovávej š). Zachor jom ha-šabat znamená mít na paměti š. jako oslavu dokončení stvoření (Ex 20, 11) a vysvobození z egypt. otroctví (Dt 5, 15). Odpočinek o š. a jeho posvěcení znamená tudíž uznání Boha jako stvořitele nebe a země a všeho živého a zároveň symbolizuje vysvobození z otroctví každodenní činnosti tak, jako Židé byli vysvobozeni z egypt. otroctví. Druhé přikázání šamor jom ha-šabat je spojeno se zákazem vykonávání tvůrčí činnosti a vztahuje se k 39 činnostem potřebným při stavbě svatostánku a jim podobných prací. K oslavě š. se váží určité rituály. Š. začíná odříkáním požehnání a zapálením dvou svící nejpozději 18 minut před západem slunce. Po večerní bohoslužbě se posvěcuje š. nad vínem a chlebem (tzv. chalou). Druhý den se během ranní bohoslužby předčítá týdenní oddíl z Tóry. Po skončení ranní bohoslužby se opět žehná nad vínem a chlebem. Odpoledne je zvykem uspořádat tzv. seuda šlišit, třetí jídlo, během kterého se zpívají šabatové písně. Š. končí přibližně 40 minut po západu slunce. Š. je ukončen obřadem havdaly, tzn. oddělení š. od nadcházejících všedních dní, při kterém se žehná nad vínem, kořením a havdalovou svící.