beghardi, bekyně (JKI-K)
beghardi, bekyně Náb. společenství, která tvořila důležitou formu náb. života v období urbanizace Evropy (od 12. stol.), kdy sílil vliv laiků. – Beghardi (název z něm. beggen – modlit se, prosit) se začali sdružovat v Bruggách jako společenství tkalců, barvířů a valchářů na ochranu proti cechům. Žili v společném konventu, ale neskládali sliby. Živili se prací a nebyli vázáni žádnou řeholí. Volnost vedla k herezím (radikální evangelismus, mystika), které se staly předmětem kritiky. Na koncilu ve Vienne byli 1311 b. rozpuštěni, mnozí však přijali řeholi třetího řádu františkánů a pokračovali v činnosti až do doby Franc. revoluce (1789).
Bekyně (název snad odvozen ze starofranc. bege – světle žlutá barva sukně z přirozené vlny), ponejvíce panny a vdovy, působily nejprve v Holandsku. Zabývaly se péčí o nemocné a kontemplací. Žily společným životem v domech seskupených kolem kostela, ale neskládaly sliby. Mohly vlastnit majetek a kdykoliv odejít. Po 1311 prožily pronásledování a později opět období rozkvětu; utrpěly za Franc. revoluce (1789) a dnes dožívají v Belgii a Holandsku. V Čechách doloženy už 1273, později se sbližovaly s husitstvím.