doketismus (JKI-K)
doketismus (řec. dokein – domnívat se, zdát se) Učení, podle něhož měl Ježíš jen zdánlivé tělo. D. zastávali mnozí gnostičtí učitelé (gnóze). Z hlediska kř. věrouky je to hereze. Víra v Ježíše, který by nebyl plným člověkem, nemůže být posilou v úzkostech, v utrpení a smrti, protože Ježíš by potom byl nad tyto věci povznesen. Byl by symbolem skutečnosti, jejíž vztah k člověku by byl nejistý. Už v Novém zákoně jsou zahrnuty protidoketické směrnice: „Do světa vyšlo mnoho těch, kteří ... nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a Antikrist“ (2J, 7). Vyznání přijaté chalkedonským koncilem (451) zdůraznilo nerozlučitelnost i nezaměnitelnost Ježíšova lidství a božství, a tak (předmětnými kategoriemi řec. filosofie) vytvořilo zábranu proti doketickému zkreslení víry. Prakticky však d. ovlivňuje kř. myšlení dodnes a projevuje se především podceněním přímé soc. funkce církve jako alternativního společenství. – Doketický pohled na Ježíše převzal islám (4. súra).