Hromádka, Josef Lukl (JKI-K)
Hromádka, Josef Lukl (1889-1969) Čes. protest. teolog, stoupenec Barthovy dialektické teologie, představitel svět. ekumenismu a mírového hnutí. Studoval teologii ve Vídni, Basileji, Heidelbergu a Aberdeenu, filosofii v Praze. Od 1920 byl profesorem Evang. teol. fakulty v Praze, 1939-1947 profesorem teologie v Princetonu. 1927 založil spolu s E. Rádlem časopis Křesťanská revue. Po návratu z exilu pokračoval v přednášení na teol. fakultě; 1948-1968 byl členem exekutivy Světové rady církví, stál u zrodu Ekumenické rady církví v ČR a Křesťanské mírové konference (1961-1969 ve funkci prezidenta). Ve své teol. práci byl silně ovlivněn T. G. Masarykem (habilitační práce Masarykova filosofie náboženství a předpoklady vědecké dogmatiky, 1919, tiskem 1969); důrazem na zjevení a transcendentní existenci suverénního Boha se blíží K. Barthovi. Po válce byl H. přesvědčen o možné koexistenci křesťanství se socialismem, o potřebě teol.-polit. hledání místa křesťanů v socialistickém státě. Hl. díla: Křesťanství a vědecké myšlení, 1922; Katolicismus a boj o křesťanství, 1925; Masaryk, 1930; Křesťanství v myšlení a životě, 1931; Dostojevskij a Masaryk, 1931; Komunismus a křesťanství, 1948; Evangelium o cestě za člověkem, 1958.