teologie naděje (JKI-K)
teologie naděje Protest. teologie 20. stol., spojená s J. Moltmannem a jeho trilogií Theologie der Hoffnung (Teologie naděje, 1964), Der gekreuzigte Gott (Ukřižovaný Bůh, 1972) a Kirche in der Kraft des Geistes (Církev v moci Ducha, 1975). Zákl. problémem t.n. je eschatologie a eschatologická orientace kř. teologie. Očekávání eschatonu je spojeno s christologicky zdůvodněnou nadějí na zmrtvýchvstání. Jako byl Ježíš ukřižován a poté vzkříšen, tak i tento svět nespravedlnosti a utrpení má boží příslib na konečnou proměnu, daný již v Ježíšově příběhu. Vztah přítomnosti a změny světa na konci dějin je dialektický, podmínky obou stavů si protiřečí, proto i eschatologie má dialektický ráz: dění konce se bude týkat tohoto světa, jenž nebude nahrazen jiným ideálním světem, ale bude proměněn. Tato naděje má podle Moltmanna aktivizovat činnost křesťanů i církví. Koncept t.n. nahradil Moltmann koncem 80. let projektem teologie v situaci ekologické krize.