Vojtěch (JKI-K)
Vojtěch (kol. 956-997) Čech, syn knížete Slavníka, druhý pražský biskup (zvolen 982, 994 podruhé, rezignoval). Studoval na dómské (kapitulní) škole v Magdeburku, kde při biřmování přijal jméno Adalbert. V. působení v biskupském úřadě naráželo na četné překážky (živé pozůstatky pohanství, prodej otroků, kněžská manželství, atd.). Nedokázal zjednat nápravu a rezignoval. Vzdal se svého úřadu (982) a odešel do Říma, kde vstoupil do benediktinského kláštera sv. Bonifáce a Alexia, kde přežívaly ještě tradice řecké kř. kultury. Poznal i ideály clunyjského hnutí (benediktini) a posílil své asketické sklony. Na naléhání Čechů se vrátil 992 do Prahy a 993 zal. v Břevnově u Prahy prvý mužský benediktinský klášter v čes. zemích. Spory mezi biskupem a čes. předáky pokračovaly a V. se rozhodl odejít do Říma podruhé. 995 přemyslovský kníže Boleslav II. vyvraždil na hradě Libici Slavníkův rod. Češi již na návratu V. do biskupského úřadu netrvali a V. se stal se souhlasem papeže misijním biskupem. Patřil mezi blízké přátele a rádce císaře Oty III. a po společných rozmluvách a návštěvě poutních míst ve Francii odešel přes Čechy a Polsko k pohanským Prusům sídlícím při ústí řeky Visly. Ačkoliv byl příznivcem pokojné misijní práce, byl 23. dubna 997 zajat a umučen. Mučednická smrt zvýšila V. věhlas. Polský kníže a král Boleslav I. Chrabrý pochoval jeho tělo v Hvězdně. 999 byl V. prohlášen za světce. Po založení hvězdenského arcibiskupství (1000) se stal V. hrob cílem mnoha poutníků. Byl vnímán jako mučedník víry, důvěrník Oty III. a jeden z architektů polit. uspořádání Evropy; přízeň císaře zvyšovala jeho prestiž i po smrti. Vpád čes. knížete Břetislava I. do Polska a odvezení V. ostatků do Prahy bylo v Evropě vnímáno s nevolí. V Čechách akt přispěl k ideovému přivlastnění světce a vzrůstu jeho úcty. V. se stal jedním z patronů čes. země, byl však od 11. stol. také uctíván jako zemský patron Polska. Prvé vojtěšské legendy jsou dílem cizinců.