Hárút a Márút (Islam)
Hárút a Márút – démoni či padlí andělé, kteří – dle tradičního muslimského podání – učili lidi v Babylonu černou magii. Tito svůdcové odrážejí patrně velmi starobylé představy odvozené ze zoroastrovských vzorů (odtud i avestské formy jejich jmen Haurvatát a Ameretát) a do arabštiny se dostali zřejmě přes aramejštinu. V Koránu se objevují na jednom jediném místě (2:96), kde se o nich píše takto: „A následovali (bezbožníci – pozn. autora) to, co hlásali satani v době vlády Šalomounovy. Šalomoun nebyl nevěřící, avšak satani jimi byli, učíce lidi kouzelnictví a tomu, co bylo v Babylóně sesláno dvěma andělům, Hárútovi a Márútovi. Ti dva nezačali nikoho učit, aniž by řekli: ‚My jsme toliko pokušitelé, nebuď tedy nevěřící!‘ A od nich dvou se naučili, jak se zasévá rozkol mezi muže a manželku jeho – avšak oni tím neuškodí nikomu, leda z dovolení Božího. A naučili se lidé tomu, co jim škodí, ale neprospívá; a věděli, že ten, kdo toto koupí, nebude mít podíl na životě budoucím. Jak hnusně pro sebe nakoupili – kéž by to byli věděli!“
Viz též: Hárút a Márút (JKI-I)