rifáʻíja (Islam)
rifáʻíja – jeden z nejstarších a také nejdůležitějších mystických řádů (taríqa) v islámu. Šajch Ahmad ar-Rifáʻí, který řád založil, byl současníkem slavnějšího ʻAbdalqádira al-Džíláního (též psáno jako al-Gíláního, al-Džílího), zakladatele qádiríje. Pocházel z Iráku a svůj původ odvozoval od starobylého rodu Rifáʻa. Jeho učení zapustilo kořeny především v Egyptě, ale více či méně se rozšířilo po celém islámském světě. Ar-Rifáʻí patřil k šáfiʻovské právní škole, která je dnes v Egyptě dominantní. Rifáʻíja je všeobecně považována za velmi „heterodoxní“ řád. Původním domovem bratrstva byly močály jižního Iráku, ale později se stala tím nejrozšířenším súfijským řádem vůbec, a to až do konce 15. století, kdy jej předstihla právě qádiríja. Rifáʻijští mistři a dervíši prosluli mnoha zázračnými schopnostmi (zázraky), jako jsou chůze po rozžhaveném uhlí, pojídání skleněných střepů nebo škorpiónů a podobně. V průběhu svého vývoje čelili rifáʻíjové četným kritikům, a to nejen z řad islámských právníků, ale často též súfijů „umírněnějších“ směrů. V době islámského obrození (nahda) na přelomu 19. a 20. století se řád stal pro mnohé muslimské reformátory symbolem zaostalosti i zpátečnictví a v polovině minulého století byl dokonce na nějakou dobu přechodně zakázán. V dnešní době se v jeho tradiční základně, v Egyptě, k řádu hlásí především příslušníci nižších vrstev obyvatelstva, ale je třeba podotknout, že řád získal četné stoupence i na Západě.
Dále k tématu
- Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;
- Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010.