zandaqa (Islam)
zandaqa – kacířství či nevíra (z perštiny). V praxi se tento pojem běžně používal a dosud používá jako antonymum slova imán (víra). Ve středověku, zejména v době „tříbení teologického dogmatu“ (teologie), muslimové pociťovali obzvlášť výrazně potřebu stanovit, co je závaznými články víry a jaké postoje k rozličným teologickým otázkám je správné zaujmout. Jestliže však stanovíme, co obnáší ortodoxie, můžeme pak přívlastkem „heterodoxní“ označovat rozličné směry, které se tomuto vymezení různými způsoby vymykají. Ve středověkém islámském písemnictví tak vznikla celá řada tzv. hereziografických děl; mezi jejich nejznámější autory patřili šajchové al-Baghdádí a aš-Šahrastání. Středověcí muslimští hereziografové přitom vycházeli z výroku Prorokova (hadíth), že jeho Obec (umma) se rozdělí na 73 směrů a že všechny skončí v pekle s výjimkou jediného. Když se jeho druhové dotázali, který že směr to bude, prorok Muhammad údajně odvětil, že se jedná o učení, jež zastává on a jeho blízcí (asháb, sahába). Zcela doslovné vnímání tohoto hadíthu a snaha vytyčit pomyslných 72 heretických směrů pak vedla středověké autory k tomu, že do svých hereziografií zařazovali jak některé teologické směry, různé mystické řády (taríqa) či jen neformální myšlenkové (či přímo filozofické) proudy.