kibla (JKI-I)
kibla Termínem k. se označuje směr k Mekce, který má muslim dodržet při modlitbě. Prorok Muhammad po hidžře určil pro modlitbu směr k Jeruzalému. Kvůli rozchodu s medínskými žid. kmeny změnil směr k. k rodné Mekce, kde stála svatyně Ka‘ba. V mešitách je k. zpravidla vyznačena zvláštním výklenkem (mihráb), který bývá jejich umělecky nejhodnotnější součástí. Směr k. je zákl. podmínkou regulérnosti modlitby i mimo mešity (příroda, ulice, kancelář). Výjimky se připouštějí jen v případě nebezpečí nebo nemožnosti stanovení směru na neznámém místě, na cestách apod. K. se dodržuje též při pohřbu, kdy se zesnulý obrací hlavou ve směru k., při rituálním obětování zvířete (pouť do Mekky). Podle k. se v sev. Africe nazývá horký pouštní vítr, přicházející od jihovýchodu, jakoby od Mekky, kiblí.
Viz též: mizrach (JKI-J)