Šimsa Jaroslav
Šimsa Jaroslav
v Praze
v Dachau (Německo)
Publicista, člen Českobratrské církve evangelické. Vyrůstal v chudé římskokatolické rodině, po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (1919) přestoupil do Českobratrské církve evangelické. Vystudoval filosofii na Filosofické fakultě UK (absolv. 1927), studium na Komenského čs. evangelické bohoslovecké fakultě nedokončil. V Realistickém klubu se seznámil s Emanuelem Rádlem, jehož žákem a spolupracovníkem se stal. Krátce pracoval v soukromém archivu T. G. Masaryka, v knihovně ministerstva zahraničních věcí, v redakci Masarykova slovníku naučného. V roce 1929 nastoupil do vydavatelského oddělení YMCA, v letech 1933–38 byl sekretářem Akademické YMCA, současně byl jedním z redaktorů Křesťanské revue. Po zastavení časopisu začal vydávat publicistická díla knižně (Zbožnost a víra T. G. Masaryka, 1938; O lásce a flirtu, 1939; posthumně Vánoční úvaha o čtení knih, 1946; V duchu T. G. M., 1946). Ve volném čase se věnoval mládeži, nejprve mezi levicovými Spartakovými skauty práce (1920–22), pak v Lize lesní moudrosti (od 1922, 1927–28 náčelník československého woodcraftu). Po okupaci se zapojil do odboje (Petiční výbor Věrni zůstaneme!), v únoru 1940 byl zatčen a vězněn (ačkoli soud v roce 1943 neprokázal jeho vinu), zemřel v koncentračním táboře Dachau. Jeho synem byl farář ČCE Jan Šimsa, o Šimsův ideový odkaz pečovala vydavatelka jeho textů a egodokumentů, snacha Milena Šimsová: Jaroslav Šimsa: Úzkost a naděje. Dopisy, sny, události 1940–1945 (1969), Svět Jaroslava Šimsy (2013).