emír (JKI-I)
emír (arab. amír – ten, kdo dává rozkazy) Pův. titul vyššího velitele muslim. vojsk. Za abbásovského chalífátu hodnost guvernéra provincie, později v některých oblastech titul světské hlavy státu. Užívali ho též charismatičtí vůdci drúzské komunity (drúzové) v Libanonu a Sýrii a náčelníci některých beduínských kmenů. Ve spojení amír al-mu'minín (kníže věřících) byl e. používán jako ideologický epiteton už chalífou Umarem (634-644). Brzy se stal titulem, symbolizujícím chalífovu moc. V době rozpadu chalífátu titul e. používali místní vládci, aby demonstrovali rozchod s centrem. Kř. středověcí autoři vytvořili z titulu e. zkomoleninu elmiram mommini, miralomin, mirmumus, apod. – Známý je i titul amír al-hadždž (vůdce pouti do Mekky), jímž byl označován vůdce karavan poutníků (dnes vůdce skupiny z určité lokality), který dohlíží na organizaci, bezpečnost a zbožné chování během přesunu do Mekky. V prvních letech islámu jimi byli chalífové nebo nejctihodnější členové jejich rodin. Později (Osmanská říše) byla funkce svěřována jmenovaným hodnostářům.