karmaté (JKI-I)
karmaté Radikální odnož ismá‘ílíje. Vznikla v 2. pol. 9. stol. po rozkolu uvnítř ismá‘ílovského hnutí, kdy se zakl. fátimovské dynastie dá‘í Ubajdulláh (Fátimovci) prohlásil za mahdího. Tehdy se od něho distancovala skupina pod vedením dá‘ího (ismá‘ílovského misionáře) z Kúfy (Irák) Hamdána, zvaného Karmat. Její stoupenci dbali na vnitřní duch. výuku (ta‘lím, odtud též ta‘límité) a kázeň. Opovrhovali vnějšími znaky víry (rituál, zákazy). Sekta se rozrostla do podoby soc.-náb. hnutí v Iráku a Sýrii a ohrožovala stabilitu abbásovského chalífátu. Propaganda (da‘wa) k. ovlivnila usedlíky a kočovníky na Bahrajnu, kde koncem 10. stol. vznikl samostatný k. stát v čele s Hamdánovým stoupencem Abú Sa‘ídem a hl. městem al-Ihsá. Skupiny k. působily v Iráku, v Íránu a Chórezmu. K. podnikali vojenská tažení: 927 málem dobyli Bagdád, přepadali karavany poutníků do Mekky, otravovali studny na karavanních trasách, zajímali poutníky a ohrožovali města, 930 přepadli Mekku a na dvě desetiletí připravili svatyni Ka‘bu o posvátný Černý kámen, který vrátili rozbitý až po zaplacení výkupného. Odboj proti Abbásovcům získával k. stoupence, avšak jejich radikalismus byl odstrašující. Karmatská ideologie se diskreditovala a hnutí zaniklo během 11.-12. stol.