Fátimovci (JKI-I)

Dva fátimovští bojovníci (kresba tuší, Fustát, Egypt, 11. stol.)

Fátimovci Dynastie ší‘itských chalífů (909-1171), která odvozovala svůj původ od Muhammadovy dcery Fátimy a Alího Ibn Abí Táliba po linii šestého imáma Dža‘fara as-Sádika (isná ašaríja). Sunnitští (sunna) teologové tuto souvislost popírali. Oficiální vírou fátimovského státu byla ší‘a ismá‘ílovského (ismá‘ílíja) směru. Radikální hlasatel ismá’ílovské propagandy, Abú Abdulláh aš-Ší‘í, se postavil do čela džihádu v sz. Africe, když pro své učení získal dosud neislamizovaný berberský kmen Kitáma; tito konvertité 909 vyvrátili stát sunnitských Aghlabovců na území Tuniska. V jejich čele stál dá‘í Ubajdulláh, který se prohlásil za potomka Ismá‘íla, syna šestého imáma Dža‘fara as-Sádika a za mahdího. V novém hl. městě al-Mahdíja nastolil přísnou teokracii. F. postupně obsadili sev. Afriku, Egypt, Palestinu a Sicílii a Kalábrii. Vláda F. přinesla rozkvět říše, zejm. obchodu a řemeslné výroby, oživila kontakty se středomořskou oblastí Evropy. Upevněním moci F. v sev. Africe skončilo soupeření ší‘y s cháridžou, ší‘a se na 200 let stala státní ideologií. Zákl. radikální věroučné principy ismá‘ílíje byly odsunuty do pozadí a fátimovský chalífát se změnil ve stát s vysoce rozvinutou správou, soudnictvím a hospodářstvím. Počinem F. bylo založení al-Azharu. Restauraci sunny přineslo až ovládnutí Egypta ajjúbovskou dynastií, kterou založil Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin), známý z křížových výprav.

Miloš Mendel