pokrytci (JKI-I)
pokrytci (arab. munáfikún) Význ. termín koránu, užívaný při polemikách vůči rivalitní skupině muslimů nebo kritice obecných poměrů (Almorávidé, Ibn Tajmíja). Skupina příslušníků obce věřících v Medíně, která předstírala spřízněnost s učením proroka Muhammada a naoko přijala zjevení, tajně podporovala Kurajšovce. Největším p. byl Abdulláh Ibn Ubajj, který 625 těsně před bitvou u pahorku Uhud poblíž Medíny, jež málem zpečetila osud ummy, odešel se třemi stovkami svých jezdců z muslim. vojska a umožnil vítězství Mekkánců. Za p. byli označováni všichni váhavci nebo ti, kdo ve spojení s ummou hledali jen osobní prospěch, rovněž medínští Židé, kteří se odmítli přidat k ummě. Termínu p. využívá islám. fundamentalismus pro označení sekulárních režimů a umírněných představitelů duchovenstva.