Mojžíš (JKI-J)
Mojžíš (hebr. Moše) Postava bibl. tradice, prorok, vůdce a zákonodárce. Pocházel z kmene Lévi, jeho sourozenci byli Áron a Mirjam. Jméno Moše je patrně egypt. původu a znamená narozený nebo zrozený syn (srov. Ramesse, Thutmose). Bibl. výklady odvozované z hebr. kořene maša (vytáhnout) jsou spíše druhotným pokusem interpretovat M. jako vytaženého z vody (narážka na legendu o jeho záchraně z vod Nilu) nebo jako vytahujícího z egypt. otroctví (narážka na jeho osvobozující čin). V M. životě, jak ho podává především líčení Exodu, Numeri a Deuteronomia, je několik stěžejních epizod, které vyznačují jeho zakladatelský profil. První z nich je setkání s Jahvem v Midjánu, kam se uchýlil před hněvem faraóna a kde také v rodině kněze Jitra (Reúela) získal manželku Siporu a narodil se mu syn Geršom. Jahve se M. zjevil na hoře Chorébu v podobě hořícího keře, prohlásil se za Boha patriarchů a pověřil M., aby vyvedl lid z Egypta. Navazující exodus z Egypta, probíhající za dramatických okolností desíti egypt. ran, je vlastně aitiologickým příběhem svátku Pesach. Vrcholem M. působení je však přijetí Tóry na hoře Sínaj jako naplnění smlouvy, která byla M. prostřednictvím uzavřena mezi Jahvem a lidem Izraele. Důležitou okolností sínajských událostí je zhotovení modly v podobě zlatého býčka, které je exemplárně potrestáno. M. pak vedl společenství až k hranicím Kanaánu, avšak protože se sám u Kádeše zpronevěřil Bohu, nebylo mu dovoleno vstoupit do zaslíbené země a zemřel na hoře Nebó v Zajordání. Přestože některé zmínky umožňují datovat M. příběh do 13. stol. př.n.l., zůstává otázka jeho historicity otevřená. Žid. tradice považuje M. za autora Pentateuchu a jeho jméno se také objevuje v záhlaví některých apokryfů či pseudepigrafů (Nanebevstoupení Mojžíšovo, Mojžíšova apokalypsa).
Viz též: Músá (JKI-I)