zjevení (JKI-J)
zjevení Sebeodhalení Boha nebo jeho vůle člověku. Principem každého z. je boží rozhodnutí, člověk tedy nemůže Boha kdykoliv poznat, ale jen tehdy, když to Bůh sám chce, mnohdy dokonce proti vůli člověka. Sebeodhalení Boha (teofanie) má zpravidla zdůraznit samotný obsah z. a způsobit, aby člověk závažnosti z. uvěřil. V bibli nejčastěji probíhá ve formě vize, snu, nebo náhlého vnitřního oslovení. Talmudští učenci popsali z. jako ohromující odhalení boží přítomnosti (hebr. giluj ha-šchina). Podle tradice se z. dostalo patriarchům, soudcům, Mojžíšovi a prorokům. Bůh se však nezjevuje pouze jednotlivcům, ale může odhalit svou slávu (hebr. kavod) také celému národu, chce-li ho vzít za svědka (Ex 20, 19; Dt 5, 3). Nejzávažnějším z., jež se za takových okolností dostalo Izraeli, bylo předání Desatera a dalších přikázání Mojžíšovi, tedy božské zprostředkování Tóry (hebr. matan Tora) jako zákl. podoby z. Přes drobné rozdíly se talmudští učenci shodují v tom, že na Sínaji byla zjevena celá Tóra včetně ústní tóry a všech budoucích autoritativních interpretací, jež se stanou součástí halachy.
Viz též: zjevení (JKI-K)