Harnack, Adolf von (JKI-K)
Harnack, Adolf von (1851-1930) Představitel něm. liberální teologie, žák a pokračovatel A. Ritschla, znalec dějin dogmatu a starokř. literatury (patristiky). Působil na berlínské univerzitě (byl ředitelem její knihovny) a zapojil se do řady náb.-teol. a círk. sporů v Německu (např. 1892 do diskuse o apoštolském vyznání víry). V knize Das Wesen des Christentums (1900) vyložil svůj názor na původ evangelií a na vznik a vývoj kř. církve. Křesťanství měl za výraz humanizace lidského ducha, který se objektivizuje v dějinách, a odmítal nadpřirozené prvky v něm obsažené (božství Kristovo, vzkříšení, bibl. zázraky). Evangelia pokládal za základ vší mravní kultury a Ježíše za proroka, utvrzujícího Židy v pravidlech ctnostného života,. V Lehrbuch der Dogmengeschichte (1886-1889) rozebírá vznik a vývoj círk. dogmatu do období raného středověku a podchycuje jeho spekulativně mystické a intelektualistické rysy. Podle H. filosofie dějin má křesťanství postupně směřovat k opouštění dogmat a zvýraznění mravně praktické stránky evangelií. Čes.: Dějiny dogmatu, 1903, 21974.