Čapek Norbert Fabián
Čapek Norbert Fabián
v Radomyšli (okr. Strakonice)
v Dachau (okr. Německo)
Unitářský duchovní. Narodil se do matrikově katolické rodiny, jako mladík se u svého strýce ve Vídni seznámil s baptismem. Od roku 1888 působil jako baptistický misionář v Prešpurku (Bratislava), v letech 1891–94 absolvoval misijní seminář v Hamburku a další tři roky působil v Sasku. V roce 1898 přišel na Moravu, kde založil brněnský baptistický sbor, dále se přitom podílel na misii na Moravě a v Uhrách (Slovensko) a vydával náboženskou literaturu (mj. brožura Úryvky z dějin kaceřovaných křesťanů, 1903). Se svým sborem se však postupně rozcházel, a to jak z teologických a ideových důvodů (Čapek stále zřetelněji směřoval nejen k necírkevnímu „svobodnému“ křesťanství, ale i za hranice křesťanské víry, začal se věnovat rovněž praktické psychologii), tak z důvodů organizačních (rozdělení kompetencí, ekonomické zajištění stavby nové modlitebny). Několik rozkolů se podařilo urovnat, v roce 1913 byl však kazatel Čapek sborem vyloučen a následujícího roku odešel do Spojených států, kde byl v letech 1914–15 kazatelem baptistického sboru v New Yorku, 1915–19 v Newarku. Další dva roky působil jako novinář a v roce 1921 se do Československa vrátil jako hlasatel unitářských myšlenek (s unitářstvím se poprvé seznámil v roce 1910 vlivem T. G. Masaryka, k americké konverzi jej přiměl zájem jeho dětí o vzdělávací program kongregace v Orange). V Československu Čapek přednášel na populárněpsychologická i náboženská témata, v roce 1922 založil Pražskou obec svobodného bratrství a v následujícím roce celorepublikový spolek. Začal vydávat časopis Cesty a cíle (1922–41, od roku 1945 s názvem Cesty světla) a v roce 1930 spolek přetvořil do Náboženské společnosti československých unitářů. V organizaci a duchovním vedení církve, která téhož roku dosáhla státního uznání, Čapkovi pomáhali jeho manželka Mája (1888–1966), dcera Bohdana Hašplová a zeť Karel Hašpl, dočasně rovněž Jaroslav Šíma. Nadále byl literárně činný (největší teologický význam má dílo Tvůrčí náboženství z roku 1935, napsané společně s Hašplem a Šímou), v roce 1923 zavedl tzv. květinovou slavnost, již převzala řada zahraničních unitářských společenství. Ve svém unitářském období byl Čapek originálním kombinátorem myšlenek svobodného křesťanství s podněty dalších náboženských tradic a moderní vědy (psychologie, sociologie ad.), úspěšným řečníkem i autorem řady duchovních písní (uplatňujících se v baptistické i unitářské spiritualitě), nebyl však žádným hlubokým teologickým myslitelem a jeho vize moderního náboženství dokázala oslovit jen několik tisíc obdobně orientovaných zájemců. V roce 1934 mu udělila čestný doktorát americká Meadville Theological School. V březnu 1941 byl Čapek zatčen a obviněn z poslouchání nepřátelského rozhlasu a z velezrady, a i když byl ve druhém případě osvobozen, byl vězněn v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel.
Literatura:
Richard Henry: Norbert Fabian Capek. A Spiritual Journey. Skinner House, 1999; Luděk Pivoňka: Život a víra N. F. Čapka. Obec unitářů, Plzeň 2007; Petr Tvrdek: Norbert Fabián Čapek. Život a dílo. Unitaria, Praha 1995; Radovan Lovčí – Kristýna Kolajová Ledererová – Petr Samojský a kol: Požehnáni ohněm. Významné osobnosti unitářské historie. Unitaria, Praha 2014, s. 143–147.